Povrchová úprava hliníku a jeho slitin elektrolytickou oxidací
Eloxování je způsob povrchové úpravy kovů, který se obvykle používá pro povrchovou úpravu hliníku a hliníkových slitin. Takto upravit však lze i povrch např. titanu či niobu. Jedná se o elektrochemický proces, kdy na povrchu kovu, který je v elektrolytické lázni zapojen jako anoda, dochází ke tvorbě rovnoměrné kompaktní vrstvy oxidu, který je výrazně tvrdší a chemicky odolnější než kov sám. Tato vrstva tak zdokonalí mechanické i chemické vlastnosti eloxovaného výrobku
Asi nejznámější a nejrozšířenější je eloxování hliníku, kdy na jeho povrchu vzniká vrstva oxidu hlinitého se strukturou korundu (důvod tvrdosti vrstvy) silná 5 - 25 mikrometrů. Eloxování hliníku je operace proveditelná i v domácích podmínkách. Při dodržování určitých pravidel lze docílit efektního vzhledu hliníkových dílů. Při eloxování hliníku vznikne na povrchu eloxovaného předmětu vrstva oxidu hlinitého. V průběhu povrchové úpravy hliníku eloxováním nedochází k tendenci odlupování vlivem koroze jako se tak stává v případě nekvalitního lakování.
Eloxování je relativně složitá procedura. Pokusíme se Vám co nejsrozumitelněji nastínit postup celého procesu.
Potřebné vybavení:
- Odmašťovadlo - vodný roztok saponátu případně technický benzín
- Destilovaná voda
- Mořidlo - hydroxid sodný s koncentrací 20 hm.%
- Eloxovací lázeň - kyselina sírová v rozmezí koncentrací 15 - 25 hm.%
- Uzavírací roztok - octan nikelnatý 5 g/L (není nezbytně nutný)
- Nádoby na jednotlivé lázně
- Stejnosměrný proudový zdroj
- Vařič
Při přípravě všech roztoků je vhodné používat destilovanou vodu, která zaručí lepší stabilitu lázně a vzhledu výrobku. Velikost proudu při eloxování je ovlivněna velikostí plochy eloxovaného předmětu. Doba eloxování je závislá na proudové hustotě. Plocha katody (záporné elektrody) by měla být 3x větší než plocha eloxovaného předmětu (anoda). Katoda by zároveň měla být dostatečně a rovnoměrně vzdálena od předmětu. V žádném případě se ho nesmí dotýkat, došlo by ke zkratu! Katoda musí být vyrobena buď z hliníku, olova, nebo titanu.
Průběh procesu eloxování
Eloxovaný předmět je nutné důkladně odmastit. K odmaštění se využívají průmyslová odmašťovadla nebo benzín. Po odmaštění se již předmětu nesmíme dotýkat holýma rukama, jinak na výsledném výrobku budou stopy po otiscích prstů.
Poté, co je předmět odmaštěn a důkladně osušen, následuje tzv. moření – ponoření předmětu do roztoku hydroxidu sodného. V této lázni dochází k odstranění možných zbytků mastnoty a současně k projasnění povrchu eloxovaného předmětu. Tato mořící lázeň odstraní zbytky mastnoty ulpělé na předmětu a zároveň povrch vyjasní. Po moření předmět důkladně opláchneme vodou od zbytků hydroxidové mořící lázně.
Dalším krokem je desoxidizace. Ta se provádí zpravidla jen u předmětů vyrobených z legovaných slitin hliníku. Během tohoto procesu dochází k odstranění různých oxidů nebo např. mědi či křemíku. Tento krok lze většinou vynechat.
Nyní je čas na samotné eloxování. Eloxovaný předmět je připojen na přívod proudu, pro který se používají hliníkové vodiče (případně také titanové). V eloxovacích lázních musí být použit jedině hliník, titan nebo olovo. Při použití jiného kovu by totiž došlo k znehodnocení eloxovací lázně, protože by se kov rozpustil.
Jakmile je předmět připojen na přívod proudu, zahájí se jeho ponořování do eloxovací lázně.
Po dokončení eloxování odpojíme proud, předmět vyjmeme a důkladně opláchneme. Platí pravidlo, že stejnou dobu, po kterou byl předmět v eloxovací lázni, by měl být po opláchnutí ponechán v destilované vodě pro odstranění zbytků kyseliny sírové.
Výsledkem je eloxovaný předmět stříbřité barvy.
Uzavření (fixace) povrchu je závěrečnou částí eloxování. Používá se proto, aby povrchová vrstva oxidu získala po eloxování správné mechanické vlastnosti a došlo k pevné vazbě barviva. Z těchto důvodů musí dojít k uzavření pórů přítomných v oxidické vrstvě. Toho je docíleno zahřátím předmětu ve vodní lázni na teplotu 90°C po dobu alespoň 60 minut.
Pro více informací se podívejte na náš bazénový seriál.